50 LET BEZ TRAMVAJÍ
Jaká naše malodráha byla...
Teplická elektrická malodráha nepatřila mezi řadové tramvajové provozy. Za pozornost stál už jen její zrod, který v té době znamenal její prvenství mezi pravidelnými tramvajovými provozy, a úzkými vůbec. Zpočátku byla spíše elektrickou železnicí, nespojovala prvořadě vnitroměstské části, ale sloužila k osobní i nákladní dopravě mezi jednotlivými obcemi.
Co do rozsahu nebyla místní kolejová síť nikterak složitá. Strategicky vedená páteřní trať dokázala zajistit naprostou většinu přepravních požadavků. Rozvoji dalších tratí však nepřál osud. Jednak se od první světové války jen těžko sháněly peníze na údržbu a úpravy tratí, jednak projekční záměry narážely na problém s napojením odbočných tratí. Například z urbanistického hlediska nevhodně situovaný trojlístek lázeňská čtvrť - nádraží - centrum se nikdy nepodařilo vyřešit. Dokládá to nejen čtyřikrát přerušený provoz tramvají, ale také stále nevyřešený osud nejstarší trolejbusové trasy.
Z nejatraktivnějších míst na teplické elektrické dráze jmenujme alespoň kolejové těleso na vyvýšené rampě před radnicí, tramvajový podjezd u vozovny nebo jízdu strmým lesním úsekem v Horním Dubí. Taková byla naše úzkorozchodná malodráha...

Co se tehdy stalo
Těsně po druhé světové válce není doložena jediná dopravní myšlenka, která by se s malodráhou nepočítala. Za pouhé tři roky se ovšem karta zcela obrátila. Jiná doba, jiné plány. A noví představitelé, jež se dostali v únoru 1948 státní moci, se potřebovali blýsknout před veřejností. Odstavení tramvajového systému, který existoval tou dobou už více než padesát let, představovalo poměrně jednoduchý úkol. Jednoduchý v tom smyslu, že na podobné řežimní aktivity byla státní pokladna nanejvýš štědrá.
Zobrazit v plné velikostiA tak se od roku 1948 začínají objevovat nové a nové nápady na výstavbu trolejbusové sítě. Nutno dodat, že zakotvením prvního trolejbusového sloupu měla malodráha osud sečtena. Jen bláhový optimista si mohl myslet, že se systém tří trakcí uvnitř města velikosti Teplic uživí. A pak udeřila 50. léta, období kdy se v Teplicích děly po dopravní stránce věci přinejmenším pozoruhodné. Patrně v souvislosti s plánem na obrázku bylo rozhodnuto "ztrolejbusovat" jako první problematickou trasu z centra do Šanova. Zároveň se připravovalo postupné zdvoukolejnění vnitroměstské části páteře malodráhy, se kterou bylo paradoxně tehdy ještě počítáno. První známkou nepříliš vyjasněných záměrů bylo zastavení kolejové dopravy do Šanova roku 1950, tedy dva roky před zprovozněním trolejbusové tratě v roce 1952. Asi trošku bláhový byl i projektant, který si myslel, že když trasu budou nově obsluhovat trolejbusy navíc zvláštním okružním způsobem, problematickou situaci tím vyřeší.
Pochopitelně nevyřešil a na zkomírajícím trolejbusovém okruhu byl nejprve prodlužován interval, následně byl zjednosměrněn a posléze rozpojen a vznikla tak naprosto totožná trasa jako za provozu malodráhy. Nicméně trolejbus z jasných důvodů "musel žít". Roku 1955 byl sestaven kontrovezní plán spojení většiny obcí teplického regionu trolejbusy. Do toho však jaksi nezapadl plán právě dostavěné trolejbusové tratě z centra, kolem soudu ke koupališti na Zámecké zahradě, proto byla trať beze spuštění provozu opět snesena! Málokdo si umí představit něco podobného dnes. Ovšem osud nevynechal ani malodráhu. Roku 1956 je tramvaj číslo 1 zkrácena do trasy Trnovany, Stalinova třída - Dubí, přestože tří roky před tím byla část zrušeného úseku zdvoukolejněna a zbytek trati zrekonstruován.
Dopravu v centru Teplic převzaly trolejbusy. Optimistický plán z roku 1955 však jasně deklaroval, že do Dubí povedou "dva dráty, nikoliv jeden". A tak 31. ledna 1959 zvonily tramvaje naposled. Toho dne smutečně vyzdobený motorový vůz 46 vedl o půlnoci vůbec poslední tramvajový vlak z Horního Dubí do vozovny na Novém mlýně. Řídil jej i tehdejší předseda MěNV Jaroslav Dvořák. Dnes těžko představitelné, že by byla tramvaj svěřena do rukou nepoučené osoby. Ale taková byla 50. léta.

Kdyby přežila...
A trolejbusy? Jistěže se do Dubí nikdy nedostaly. Jediná trolejbusová trať tímto směrem byla ukončena v Novosedlicích. Jednak z havarijního stavu vedení a jednak z důvodu nerentability však byla v roce 1995 zrušena. Zbytek trati k vozovně byl pravidelnou dopravu závislé trakce opuštěn jen několik let nato.
Pokud by se tehdejší velkorysé vize přizpůsobily více rozumu než propagandě, mohla vlastně meziměstská tramvaj z Trnovan do Dubí fungovat jako návazná rychlodráha dodnes. Kromě pohledu ekologického a městotvorného, kdy páteřním systémem v lázeňském Dubí, Novosedlicích a dalších přilehlých obcích by zůstala doprava elektrická a kolejová, se nabízí také několik výhod, které si tento druh dopravy stále drží.
Například oddělené traťové těleso od silnic, právo přednosti v jízdě, vysoká kapacita ještě v kombinaci s lepší obsluhou "nového" dubského sídliště, které vyrostlo přímo u bývalé tratě malodráhy, by určitě nabídlo atraktivnější a rychlejší dopravu oproti současným autobusům. Nutno dodat, že hlavní myšlenka, která spočívala právě v mezimětském charakteru malodráhy, by zůstala zachována.
A na vás je, abyste v závěrečné anketě vyjádřili, jak vidíte případný osud jednoho z prvních a pozoruhodných kolejových systémů tohoto druhu v Čechách...

Vyhodnocení ankety
Jak by dopadla malodráha, pokud by přežila období své existenční krize?

přesto by byla později zrušena 50 %
přežila by v žalostném stavu dodnes 0 %
došlo by časem k její revitalizaci 50 %

powered by © TELMA 2006