MV Č.32 - 36

stav po dodání
Popis vozidel
Vozovou část vyrobila tentokrát smíchovská vagónka Ringhoffer v typickém provedení. Elektrickou výzbroj, která se sestávala z motorů GTM o výkonu 33kW, dodala firma Brown-Boveri & Cie (BBC). V továrních výkazech této společnosti je uvedeno, že vozidla nesla výrobní čísla 278 - 282 a byla osazena motory o výkonu 50kW, což se nejeví jako pravděpodobné.
Vozy měly uzavřené plošiny, velké oddíly se čtyřmi okny v každé bočnici a na střeše typický větrací nástřešek. Bočnice byly v horní části rovné, v dolní části mírně promnuté směrem dovnitř. Interiér vozů byl tradičně dřevěný, avšak lavice byly uspořádány příčně. Kapacita činila 24 sedících a 38 stojících cestujících. Jejich pojezd byl proveden jako volnoosý s velkým rozvorem 3600 mm.
Byly určeny pro trať Řetenice - Teplice - Dubí pro tažení až dvou vlečných vozů, což ještě zdůrazňoval nápis na podélníku: „Für Dreiwagenzüge“. Vozy proto měly tlakovou brzdu Knorr s dvouválcovým kompresorem poháněným přímo nápravou a umístěným proto na ložiskové komoře. Vzduchojemy se nacházely pod vozovou skříní.
Z bezpečnostních důvody byly vozy nově osazeny unifikovaným zařízením proti přejetí. To se skládalo z čelní mřížky mezi nárazníkem vozu a kolejnicí, která se při vniknutí cizího předmětu pod rám skříně odklopila a uvedla v činnost spouštěcí zádržný koš před koly vozidla. K označení cílové stanice vlaku byly vybaveny netradičním otočným trojhranným transparentem, jenž byl opatřen z každé strany jinou konečnou stanicí a byl prosvětlen. Zřejmě po očíslování linek v dubnu roku 1939 byl nahrazen prostým označníkem čísla kruhového tvaru. V 50. letech pak byl odstraněn úplně.

MV č.33
Motorový vůž č. 33 prošel po dodání poprvé rekonstrukcí asi roku 1935. Výrazným zásahem do vzhledu vozidla, byla úprava vozové skříně tak, aby se přiblížila vzhledu tehdy nově dodaných vozů z Královopolské strojírny. Původní, v dolní části promnuté bočnice byly napřímeny, zaoblená čela byla nahrazena hranatým, po stranách sešikmeným oplechováním s novými rámy oken. Zároveň s touto úpravou zanikly u vstupů do vozu na straně řidiče původní přídržné tyče, a to i s vykrojenými otvory v dolní časti plechů. Vůz obdržel už celokrémový nátěr, který se na teplických tramvajích ve 30. letech obvykle užíval.
Zásadní přeměnu zaznamenal interiér vozu. Příčné uspořádání sedadel bylo vytřídáno dvěma podélnými lavicemi. Změny doznala směrová orientace vozu. Střešní otočný panel byl nahrazen prosvětleným nosičem čísla linky a pod čelními okny přibyly háky pro zavěšení směrové tabule. Nad plošinami byl upraven ochranný kryt elektroinstalace. Jinak došlo na voze pouze k dílčím změnám.
V průběhu dalších let byl vozu odstraněn záchranný systém proti přejetí. Ve 40. letech byl vůz opatřen červeno-bílým lakem podle vozidel předaných za války z Německa.
Některé prameny uvádějí, že motorový vůz prošel kolem let 1946 - 1948 další rekonstrukcí, čemuž ovšem nenasvědčují dobové snímky. Vůz 33 je na nich v tomto období průběžně zachycen, ale bez závažnější změny vzhledu. Pravděpodobnějším termínem přestavby se zdá být období počátku 50. let, obzvláště pak rok 1953, pro který vypovídá zvláštní shoda okolností.
Vůz totiž obdržel pojezd a skříň až nápadně totožné s vozy dodanými Královopolskou strojírnou, přičemž poslední z nich, motorový vůz č. 48, byl právě k tomuto roku vyřazen ze stavu. Je docela možné, že přinejmenším některé díly mechanické časti tohoto vozidla posloužily k přestavbě vozu číslo 33. Ten se od skříně originálních vozidel lišil jen nepatrně, a to především o prvky, které pronikly do Teplic až s poslední dodávkou motorových vozů typu 6MT z roku 1953. Nejnovějším teplickým vozům byly připodobněny jeho čelní světlomety, pod nimiž přibyla zároveň malá koncová červená světla, pak také tvar střechy s nástřešky a především kryty odporníků. Dále bylo vozidlo vybaveno dle tramvají 6MT dvouhlavými spřáhly, oranžovými směrovými světly na sloupcích mezi postranními okny plošin a zpětnými zrcátky, která však oproti vzoru nebyla kruhového ale obdélníkového tvaru a byla připevněna pod okrajem střechy u postranního okna řidiče, a to jen vpravo ve směru jízdy.
Rozdílem vůči vozům č. 46 - 48 byla navíc plná zadní stěna nástupních schůdků, chybějící madlo nad vstupními dveřmi, opačné umístění čelního stěrače a výrazné lišty na spojích bočních plechů.
Po ukončení provozu byl vůz předisponován do sousedního Ústí nad Labem, kde obdržel číslo 73. Pravděpodobně kvůli odlišnému způsobu ovládání oproti zdejším tramvajím vozidlo do provozu s cestujícími vůbec nezasáhlo. Ihned následujícího roku byl vůz vyřazen a posléze odprodán do Skorotic jako šatna na fotbalovém hřišti. Roku 1966 proběhla jeho likvidace. Více informací a fotografií z tohoto období naleznete zde.

Výrobní údaje
výrobce mechanické části Ringhoffer
výrobce el. výzbroje Brown-Boveri & Cie.
rok výroby 1912
počet vyrobených kusů 5
Technické údaje
délka přes spřáhla ?
délka skříně 9 270 mm
šířka skříně 2 220 mm
výška skříně 3 200 mm
rozvor 3 600 mm
průměr kol ?
výška podlahy ?
uspořádání náprav Bo
typ motorů GTM
výkon motorů 2 x 33kW
hmotnost ?
maximální rychlost ?
míst k sezení 24
míst k stání 38

Souvislosti

Zobrazit v plné velikosti
Souprava vozů 32 a 17 na Školním náměstí (4.9.1919)
foto: Anton Schlupek
sbírka: Oldřich Šesták

Zobrazit v plné velikosti
Odstavené tramvaje číslo 32 a 36 ve vozovně (6.9.1919)
foto: Anton Schlupek
sbírka: Oldřich Šesták

Zobrazit v plné velikosti
Vůz č.33 po první úpravě na Masarykově třídě (1936)
foto: Anton Schlupek
sbírka: Oldřich Šesták

Zobrazit v plné velikosti
'Třiatřicítka' již po další přestavbě vjíždí do smyčky Horní Dubí (1958)
foto: Patočka
sbírka: archiv Teplice

Zobrazit v plné velikosti
Tentýž vůz vyčkává na odjezd z Horního Dubí (1958)
foto: Patočka
sbírka: archiv Teplice

Zobrazit v plné velikosti
Tramvaj č.33 vyjíždí z podjezdu u vozovny na Novém mlýně (1958)
foto: Patočka
sbírka: archiv Teplice

Zobrazit v plné velikosti
Motorový vůz č.34 zastavil na Stalinově náměstí (27.9.1953)
foto: Erwin Cettineo
sbírka: Oldřich Šesták

Zobrazit v plné velikosti
Souprava v čele s vozem 35 čeká před průmyslovou školou (1949)
foto: Jaroslav Titz
sbírka: Oldřich Šesták

powered by © TELMA 2006